v Product Management

Profinaut: Od myšlenky k MVP za 8 týdnů

Průměrná doba, kterou strávíme v zaměstnání, je 10 let. Zároveň je třetina lidí v práci nespokojená a nemotivovaná. Lidí na volné noze za posledních 10 let přibylo. Jen v ČR 27 %, je jich nyní kolem 130 000. Čísla napříč Evropou jsou podobná. Mladí lidé chtějí zkrácené úvazky, flexibilní pracovní dobu či vlastní podnikání, pouze 27 % jich preferuje hlavní pracovní poměr. Firmy nabízejí jen 6 % zkrácených úvazků. Lidé se nechtějí prodávat, neradi mluví o svých přednostech a neradi vyjednávají o ceně práce.

Něco je zkrátka špatně. Svět se zrychluje, možností přibývá a my jsme zamčení v dlouhodobých pracovních smlouvách. V LMC věříme, že se už brzy bude pracovat jinak, a proto už několik let investujeme do oblasti flexibilnějších forem práce. Nejnovější je v tomto ohledu služba Profinaut, která odstartuje s tisícovkou prověřených expertů v mnoha oblastech. Profinauti jsou otevřeni menším projektům nebo konzultacím, třeba i při zaměstnání.

Zde shrnujeme, jak jsme za poslední dva měsíce proměnili myšlenku v otestovaný prototyp, který dostal zelenou a který nyní připravujeme ke spuštění na trh.

Dvouměsíční sprint: Jde to i při práci

pracovní tým profinauta

Každý čtvrtek kempujeme v Paralelním polis.

Začali jsme 5. října a bylo nás pět. Michal z Direct People, Vláďa, šéf UX, Jarda, který zodpovídá za marketing, Marek, šéf produkťáků, a Adam, business owner. Dohoda zněla, že tomu každý dáme den v týdnu, což je u takto vytížených lidí dost času. Nakonec nám to vzalo 1,5 dne, někdy dva dny týdně. Ale zvládlo se to i tak.

Na první schůzce jsme si shrnuli, co všechno o problematice víme, a nebylo toho mnoho. Předchozí testy nám ukázaly, že existuje velký zájem na straně kvalifikovaných zaměstnanců po přivýdělku či zajímavé výzvě a to nejen v ČR, ale i v Polsku. Také jsme zjistili, že přes HR tohle neprotlačíme, to je zvyklé pracovat s plnými úvazky a otevřenými pozicemi.

Věděli jsme, že musíme cílit na liniové manažery, kteří mají rozpočet, ve chvíli, kdy zoufale potřebují nějakou dovednost či nemají čas – a zároveň nechtějí podstupovat martyrium klasického náboru. To, jak jsme věděli, začíná schválením nového člověka a pokračuje 2-4 měsíci výběru, třídění, pohovorů apod. Věděli jsme také, že přivýdělek je v Česku extrémní pruda kvůli všem těm smlouvám, odvodům a daním, což lidi odrazuje od rozjezdu něčeho bokem.

Hned zkraje jsme si naplánovali harmonogram, tedy že v půlce listopadu bude první směr, pro nějž začneme vymýšlet značku (tu nám perfektně vytvořil Lukáš Hejč), že v půlce ledna bude prototyp ke grafické finalizaci a pár dalších věcí. Taky jsme si stanovili, že Vláďa zajistí každý týden tři lidi, s nimiž otestujeme naše nápady.

Job stories se ukázaly jako užitečné

Zvažovali jsme, podle jaké metodologie pojedeme. Na stole byly design sprinty, canvasy, lean přístup a další věci. Místo person jsme se bavili o job stories, které definují potřebu člověka v určitém čase.

Mají následující formát a my jsme po hodině diskuse přišli s tímto:

When ___ I want to ___ so I can ___ .

Zaměstnanec:

Když něco umím, chci dostávat kšefty, abych byl bohatší a zkušenější.

Liniák:

Když musím dodat výsledek, ale nemám lidi nebo čas, ale zároveň mám rozpočet, potřebuju rychle najít nejlepšího člověka, abych splnil.

K rozjetí diskuse nepotřebujete nic světoborného.

K rozjetí diskuse nepotřebujete nic světoborného.

Zdálo se nám to lepší než persony nebo user stories, protože se to zaměřovalo více na okamžik vzniku potřeby a cíl, který chce člověk splnit. V personách se to ztrácí a user stories se moc zaobírají definicí člověka (Zapisuje se jako: I as ___ want ___ so I can.). Ale je to vlastně detail, použít se dá všechno.

Nakonec se každý zavázal, že donese dva rozhovory s manažery. Adam s Vláďou připravili ještě na místě scénář. Jarda do dvou dnů připravil první verzi aplikace: Prostě nakreslil na papír do vytištěné šablony první flow. Pro rozhovor to fungovalo skvěle.

Nejsme pro všechny

Po pár prvních rozhovorech, sešlo se jich po týdnu asi 8, bylo jasné, že liniový manažer má více odstínů. Ti velmi zkušení nás nepotřebují – mají telefon plný vyzkoušených kontaktů, na něž jsou zvyklí se obracet. Ti málo zkušení naopak ještě nemají rozpočty, za něž by mohli externisty koupit. Ukázalo se také, že absence IČ na straně dodavatele nemusí být tak velký problém; manažeři měli fígle, jak to obejít. Krok po kroku jsme prošli způsob práce s externisty od vzniku potřeby po vyplacení. Podívali jsme se, jak to řeší nyní a kde jsou problémy. Zjistili jsme, že máme slepá místa v oblasti vyplácení a přebírání práce.

Takže jsme udělali druhou verzi služby a šli se ptát na to, jak manažeři vyplácejí externisty.

Bez fakturace

Na dalším setkání jsme zabili to, že by se přes minimální produkt zároveň vyplácelo. Ukázalo se to jako komplikované nejen po právní stránce (museli bychom se stát pracovní agenturou), ale i po stránce stanovování odpracovaných hodin (každý manažer na to měl jiný názor a postup). Zaměřili jsme se pouze na propojení manažerů s volnými specialisty a vrhli se na průzkum druhé strany – potenciálních Profinautů, tedy lidí, kteří mají pár hodin týdně a chtějí něco nového či přivýdělek.

Zamilovaní do nápadu

V další verzi, po měsíci práce, jsme sjednotili službu pro obě strany a začali se zabývat otázkou marketingu. Jarda přesunul prototyp do Axure a udělal ho interaktivní. Všichni jsme si dali odkaz na prototyp na plochu telefonu, takže to vypadalo, jako že je aplikace nainstalovaná – a i pro testování bylo procházení obrazovek mnohem pohodlnější.

So wrong

Tak tudy ne, přátelé!

Jenže jsme se moc nechali strhnout stranou Profinautů. Vymýšleli jsme mechanismy, jak se mezi sebou budou doporučovat, jak nikoho nepustíme do aplikace bez toho, aniž by nám nedal dva tři kontakty, jak budeme každý měsíc tématicky sbírat experty do IT, pak do marketingu.

Na dalším setkání už jsme měli vymyšleno 19 obrazovek a celý proces, ale něco nám nesedělo. Padla otázka: “Co když tam budeme mít 100 000 lidí? Přeci nebudou spokojení, když jim nikdo nezavolá s nabídkou.” Pak nám to došlo. Moc jsme se zaměřili na nepodstatnou věc. Vrátili jsme to ihned zpět k základnímu jobu: “Co kdybychom tam dostali 1 000 lidí nějak ručně? To pro začátek stačí, ne? Jak to ale zjednodušit druhé straně – manažerům? Jak se co nejrychleji dozvědět, že to budou používat?”

Na zdi se za chvíli objevil návrh, který měl vlastně jen 3 obrazovky: hledání – výpis výsledků –  profil Profinauta. Žádná registrace, žádné sbírání kontaktů.

Později jsme to ještě doplnili o notifikace (sběr feedbacku) a onboarding (opakujeme, k čemu to celé je), ale už nijak zásadně. Osekání funkcí i průchodu na minimum se nám líbilo a zůstali jsme u toho.

Test prodejem

Leaderboard v kanceláři

S napětím jsme sledovali průběh testu prodejem.

Abychom si byli jistí, že se nenecháváme zavřít do pasti “Líbí-nelíbí”, provedli jsme test prodejem. To znamenalo, že jsme na schůzkách představili myšlenku, zeptali se zda má dotyčný/á zájem, ukázali prototyp a pak se zeptali na zájem znova. Pokud lidi kývnuli, řekli jsme jim, kolik to stojí. Cena se vždy lišila, zkoušeli jsme různé výše. Z nízkých tísíc jsme se rychle dostali na desítky za roční přístup do databáze, ale to nebylo podstatné. Zajímavé bylo, k čemu to lidi začali přirovnávat – někdy k headhuntingovým službám, k personálním agenturám, k inzerátu na Jobs.cz.

Pokud kývli i na cenu, vytáhli jsme papír, na němž stálo: “Já ten a ten z firmy té a té mám závazný zájem a chci Profinauta, jakmile ho LMC pustí.” To už je samozřejmě jiná káva a lidé jsou při rozhodování obezřetnější. Zároveň je ale také výsledný podpis hodnotnější.

No zkrátka, představili jsme to 12 lidem, 9 podepsalo. Náš cíl byl 6 – 8 lidí (to nám radil Chris Jones ze Silicon Valley Product Group) s alespoň 1/3 konverzí, takže splněno.

Co se povedlo a co ne

screen-shot-2016-12-19-at-20-31-03

Makáme dál.

Trvalo to přesně 8 týdnů, s prací jsme skončili 8.12. Udělali jsme 40 rozhovorů v 5 kolech, 6 prototypů, test prodejem, test zájmu přes HotJar v naší náborové aplikaci Teamio, workshop s našimi UXáky, abychom si potvrdili, že neděláme někde chybu.

Máme prototyp založený na potvrzených potřebách obou stran, brand a Go-To-Market strategii, která začne dřív, než jsme plánovali.

Nepovedlo se nám udělat tolik rozhovorů v Polsku a celkově naše pokusy tam spíše selhaly. Vyhodnotili jsme to tak, že tam nemáme spojku, tedy někoho, kdo by to rozjížděl paralelně s námi.

Nyní se pouštíme do vývoje a hledáme Profinauty.

Třeba brzy přistane pozvánka i vám!


Aktuality kolem Profinauta sledujte zde.

Přidat komentář

Komentář